Aktuálně Česká pošta 2022

[rnbw]

Proè to za c&k mocnáøství šlo - a fèíl to nejde?

Pretoze telefon nemal nikto, nebol e-mail, sms?

[Hubert_79]

Asi tak. Byla poněkud jiná doba... Kde je dneska třeba takový fax, telefonní budky. V propadlišti dějin.
--
Dekker:
Listovní tajemství (přesněji "tajemství přepravovaných zpráv") se vztahuje na všechny, na poštu, třeba na zásilkovnu, i na "lidi". Doručovat opravdu může kdokoli a cokoli, samozřejmě musí mít oprávnění podnikat. Pošta má sice licenci, ale neznamená to, že nikdo jiný nesmí.
U autobusu někdy nepoznáš, jestli je to objednaná doprava, nebo ne. U vlaku někdy jo, třeba RegioJet provozuje takto dopravu na několika linkách - třeba Kolín - Ústí přes Mělník jezdí oni. Spolufinancuje jim to Ministerstvo dopravy, musí ty spoje zařadit do integrovaných dopravních systémů (PID, DÚK) a tak. Naproti tomu třeba vlak do Splitu, který provozují v létě je plně v jejich režii a provozují to na vlastní triko.
Na provozování dopravy se vyhlašují tendry, na lokálku se většinou soukromníci moc nehrnou. Občas to úplně nedopadne - viz třeba zrovna ten BusLine kolem Údolí opic - tam to spíš nejezdilo než jezdilo a dopravce dostal citelné sankce.

[EKKAR]

Situace s busama v Koněpůlkovým kraji byla myslím dost bohatě rozebraná jinde - tam jde i o to, že tendr vyhrála firma, u který nikdo předem neověřil, jestli má na uvedený poskytování dostatečný hmotný i personální kapacity a navíc existujou (a prověřujou se) podezření, že výběr byl zmanipulovanej. Česká počta ale za totality zvládala mnohem větší rozsah služeb, nejenom listovní a balíkový, ale i telefon, telegraf, peněžní styk hotovostní i bezhotovostní a třeba taky distribuci denního i týdenního nebo měsíčního tisku. A bylo to za ceny, který byly i po přepočtu se zahrnutím inflace zlomkový proti dnešním ccenám za poskytovaný služby. I kdyby se tehdejší ceny vzaly 25x nebo 30x větší (a tak vysoká inflace dneska ještě není), tak by pohled za 0,50Kčs stál dneska 12,50 až 15Kč - kolik stojí dneska nejlevnější vnitrostátní poštovní listová zásilka??? A to tenkrát ten padesátník za známku na pohled byla taxa za zásilku do celý Evropy, ne jen po Československu ...

[Hubert_79]

Bylo to takhle levný do socialistických zemí, nikoli na západ. Samozřejmě za komoušů byla pošta (tehdy ještě jako ČS. Spoje) masivně dotovaná státem, nebo si myslíš, že si to za tyto ceny na sebe mohlo vydělat?
Telefon, telegraf... V době mobilů jsou to služby jak z doby kamenné. Doručování novin to samé, teď bude ve srovnání s dobou před plyšákem objem tisku tak na desetině.
Peněžní styk se provozuje stále, ale ve srovnání s dobou před třeba 25 lety (když jsem na počtě začínal) je dnes složenek tak o 95% méně. Kdo měl tenkrát účet a bankovnictví přes internet/mobil? Pár geeků...

[Valdano]

Když se ještě pěl hymnus "za císaře pána a jeho rodinu", kupodivu to šlo a fungovalo to. Co dělali Habsburkové jinak, že "pan poštmistr" byla funkce na dědině i v městě vážená...

Zdroj: Historie poštovnictví v Rakousko-uherských zemích a Čechách

Po roce 1859 podléhala pošta znovu ministerstvu financí a od roku 1862 přešla pod pravomoc nově zřízeného ministerstva obchodu a národního hospodářství, kde zůstala až do roku 1918.

Na počátku 19. stol. byly tři skupiny poštmistrů. Předně ti, kteří vlastnili dědičné právo a svůj úřad mohli postoupit členům rodiny nebo jej i prodat. Poštmistři nedědiční, ale s právem prodeje své pošty po desetileté službě. Poštmistři na smlouvu, tedy ve skutečnosti poštovní úředníci. Stát se snažil omezit privilegia poštmistrů co nejvíce a převést je na smluvní úředníky, od roku 1818 se nová privilegia neudělovala.

Poštovní úřady byly ve vztahu ke svým nadřízeným orgánům dvojího druhu:

Erární podléhaly centrálním poštovním úřadům, jimi byly řízeny a placeny, celý inventář potřebný k provozu dostávaly zdarma. Erární poštovní úřady sídlily především ve významnějších správních, hospodářských a společenských střediscích. Doručování do větších doručovacích obvodů bylo zřízeno pouze u několika málo poštovních úřadů. U erárních úřadů byli úředníci ve státní službě.

Neerární si musely své vybavení obstarávat samy, ze svých prostředků, ale ponechávaly si podíl z výnosu pošty. Pro neerární poštovní úřady se také užíval název venkovské nebo krajinské. Dodávání listovních zásilek do obcí v širším doručovacím obvodu si zajišťovaly obce samy.

Místa přednostů neerárních úřadů byla obsazena v rámci vypsaného konkursu, v jehož podmínkách byl stanoven plat, úřední paušál a povinnosti poštmistra (poštovního expedienta). Důležitou podmínkou pro získání vypsaného místa bylo složení služební kauce, která měla zjistit ekonomickou stránku svěřeného úřadu. Zisk z vedení úřadů nebyl příliš vysoký, aby stačil pokrýt životní potřeby. Z tohoto důvodu funkci přednostů neerárních poštovních úřadů zastávali venkovští kupci nebo hospodští.

Zdroj: Historický vývoj brněnského poštovnictví

III. Brněnská pošta v období 19. století

4. DORUČOVACÍ SLUŽBA

Na přelomu 18. a 19. století si museli adresáti své dopisy vyzvedávat na poště osobně. S rozvojem průmyslu a zvyšující se životní úrovní obyvatelstva se stával tento způsob doručování nepohodlný a začínají se hledat nové možnosti dodávání zásilek. Vznikaly nové instituce, zabývající se doručovací službou. Jednalo se o takzvané malé pošty. Kromě Brna se objevují v Praze, Pešti či Štýrském Hradci.

IV. Brněnská pošta od počátku dvacátého století do rozpadu Rakousko - Uherska

4. DORUČOVACÍ SLUŽBA

Nedostatek pracovní síly se samozřejmě odrazil v doručovací službě. Díky malému počtu doručovacích zřízenců byl i nedostatek pochůzek. A ty, které se uskutečňovaly, byly mnohdy opožděné a dosti nepravidelné. Lidé neměli poštovní schránky u svých domů, takže musel poštovní doručovací zřízenec čekat před domem, až si adresát zásilku převezme.

Schránek, které se v Brně nacházely, byl nedostatek a ještě byly velmi špatně značeny a nepravidelně rozmístěny. V okolí Brna se nenacházely žádné, a tak byli lidé odkázáni na doručovacího zřízence, který od nich poštovní zásilku převzal.

Poštovní schránky se umisťovaly na veřejných místech, některé se nacházely i na soukromých domech, čímž vznikla majiteli domu povinnost schránku pravidelně vybírat a poštovní zásilky doručovat na příslušný poštovní úřad, kde byly dále zpracovány.

Zdroj: Zákaz češtiny na poště za časů Rakousko-Uherska

V dobách Rakousko-Uherské monarchie bylo dlouhou dobu zakázáno používat na poště český jazyk. A to nejenom na adresách dopisů, ale zákaz platil i pro české telegramy. Přesto naši předci našli vtipný způsob, jak telegramy v češtině posílat. Článek z roku 1908 vám o tom prozradí víc...

[ransom]

Já si teda pamatuju, že v době kdy domácí zasilka stála šedesát malířů, tak do SSSR korunu, do sousednichz zemí spřátelených korunu dvacet a do ostatních zemí od dvou padesáti výš.
Moje máma byla poštovní úřednice...

[Valdano]

Zdroj: Historický vývoj brněnského poštovnictví

IV. Brněnská pošta od počátku dvacátého století do rozpadu Rakousko - Uherska

5. POŠTOVNÍ SLUŽBY


Dopisy v rámci Rakousko - Uherska

Za obyčejný dopis, který byl do váhy 20 gramů včetně, podavatel zaplatil šest haléřů, za dopis od 20 gramů do 250 gramů 12 haléřů. A korespondenční lístek stál pět haléřů.


Dopisy do zahraničí mimo Rakousko - Uhersko

Dopisy mohly být adresovány také do zahraničí, například do Řecka, Itálie, Německa, Lichtenštejnska či afrických nebo amerických zemí. Dopis do dvaceti gramů stál deset haléřů, od dvaceti do 250 gramů dvacet haléřů.


Rekomanda

Kromě obyčejných zásilek byla možnost využít i takzvané Rekomando. Jeho cena byla stanovena bez ohledu na váhu na 25 haléřů. Za ztracené Rekomando pošta uhradila odesílateli padesát korun.


Poštovní poukázky

Poštovní poukázky směly být adresovány kromě Rakousko – Uherských zemí také do Chile, Belgie, Německa, Číny, Egypta, Řecka, Itálie, Dánska, Finska, Velké Británie, Siamu a Rumunska až do částky tisíc korun. Do Ruska a Španělska nesměly být adresovány vůbec.

Poštovné poštovních poukázek se lišilo dle jejich hodnoty a místa kam byla adresována. K těm, které byly adresovány do zemí Rakouska – Uherska, mohl adresát připojit také písemné sdělení. Za poplatek třiceti haléřů mohla být zaslána i express.


Telegramy

U telegramů, které byly odesílány pouze v rámci města Brna, platil odesílatel dva haléře za slovo, nejméně však za celý telegram čtyřicet haléřů, i kdyby měl telegram slov méně, než dvacet.

Telegramy do zahraničí byly ohodnoceny základní sazbou 60 haléřů plus příslušný poplatek za slovo. Tento poplatek se odvíjel od toho, do které země byl telegram adresován. Například do Itálie tento poplatek činil 16 haléřů, do Lucemburska 21 haléřů a do Turecka haléřů 28. Jedno slovo v textu telegramu se mohlo skládat z patnácti písmen, delší slova byla rozdělena na slova dvě.


Cenné dopisy

Cenné dopisy byly speciální zásilky, které mohly obsahovat cennosti, jako peníze, šperky, obligace nebo akcie. Obsah musel být umístěn do křídlových nebo úředních obálek bez barevných okrajů, přičemž okraje obálky musely být pětkrát přelepeny. Adresa takového dopisu byla napsána ve francouzském jazyce. Cena dopisu do váhy 15 gramů byla stanovena na 25 haléřů a s rekomandační službou za příplatek 25 haléřů.


Peněžní dopisy

Speciální službou byly peněžní dopisy, které musely být k přepážce doneseny otevřené proto, aby mohl úředník přepočítat obsah a sám je zapečetil. Dopis byl zapečetěn pětkrát. Směl obsahovat nejvýše jeden tisíc korun.


Zásilky na dobírku

Zásilky na dobírku musely být opatřeny desetihaléřovým kolkem a příslušnou poštovní poukázkou. Poplatek za dopravu takové zásilky činil dva haléře za každé čtyři koruny, nejméně však dvanáct haléřů. Jestliže se zásilka na dobírku během 14 dní nevyplatila, zaslala se adresátovi zpět, třebaže byla adresována poste restante.


Balíky

Balíčky byly frankovány dle váhy, vzdálenosti a ceny. U nichž si adresát určil cenu, musely být příslušně zabezpečené speciálními obaly. Jejich cena do 1000 korun byla stanovena na šest haléřů a dražší na dvanáct haléřů.



7. PLATOVÉ OHODNOCENÍ A VÝHODY SPOJENÉ S PRACÍ NA POŠTĚ

Platové ohodnocení zaměstnanců pošt řešilo Ministerstvo obchodu. Zaměstnance rozdělovalo do jednotlivých tříd a skupin a podle toho pak byli finančně ohodnocováni.

Na počátku dvacátého století byly zavedeny nové služební tituly - poštovní úředník I.třídy, výpravčí poštovních úřadů pro sluhy II. třídy a poštovní sluha pro sluhy III. třídy. Poštovní podúředník ve služebním styku se označoval slovem pan.

25.6.1906 byl vydán rozšířený říšský zákon, který se zaměřoval na zvýšení adjuta po třech letech práce na 1600 korun pro úředníky s vysokoškolským vzděláním, pro ostatní na 1200 korun a po pěti letech na 2000 korun, popřípadě 1500 korun.

Platovým zákonem, který byl vydán 19.2.1907 byly úřednické platy opět zvýšeny. Jejich výše byla stanovena dle jejich rozčlenění do hlavních tříd a jednotlivých stupňů. Nejvyšší platy se pohybovaly kolem 16000 korun a nejnižší kolem 3600 korun. V tomto zákoně bylo stanoveno, že zaměstnanci, kteří pracují více než 60 let a 35 let ve službě, nemohou postoupit do vyššího služebního stupně. V porovnání s jinými profesemi byly platy na poště značně vysoké. Například plat sekretáře obchodního grémia činil 300 korun.

K platům se připočítávaly takzvané činnostní příplatky, jejichž výše se opět lišila podle toho, do které skupiny zaměstnanec patřil. Tyto příplatky se pohybovaly v rozmezí 2200 až 3600 korun. Tak například poštovní oficiál na úřadě Brno 1 dostával v roce 1911 plat 1800 korun a příplatek 576 korun, zatímco obyčejný poštovní úředník získával 1160 korun a příplatek 464 korun.

Zaměstnanci polních pošt získávali také vedlejší příplatky. Nejvyšší poštmistr dostával 450 korun a za každý den v poli 8 korun navíc. V době pohotovosti pak ještě tři koruny. Poštovní vedoucí, poštmistr, pomocník a mechanik dostávali 300 korun a v době pohotovosti dvě koruny denně a v poli pět korun navíc.

Pensijní normále byl nárok na odbytné, pokud byl ve službě do 10 let – získal odbytné pouze v případě úmrtí partnera. Pokud byl ve službě déle než deset let, získal jednu třetinu posledního příjmu jako odpočinek, pokud byl nezpůsobilý vykonávat službu. Po dvaceti pěti letech si směl nárokovat polovinu platu, do čtyřiceti let jeho dvě třetiny a po čtyřiceti letech celý.

Pokud zaměstnanec nemohl vykonávat službu, protože byl postižen slepotou, těžkou chorobou nebo ztratil síly k výkonu služby a jednalo se o následek práce na poštovním úřadě, získal jednu třetinu svého platu plus dvě procenta za každý další rok. Po 35 letech dostává plné výslužné.

Pošty mohly povolat, v případě potřeby, zálohy na služné. Tito lidé museli mít splněné příslušné zkoušky. Zálohy byly povolávány například v případech nemocí nebo nezaviněného neštěstí. Za tuto výpomoc dostali patřičnou odměnu, přičemž tato odměna nesměla být vyšší, než tří měsíční platy. Do této služby nemohli být povoláni penzisti.

Ministerstvo obchodu již 21.6.1885 v normále o jízdních a dopravních úlevách na tratích c.k rakouských drahách udělila pro c.k. státní (dvorské) zaměstnance slevu 50% z jízdného nebo dopravního poplatku. Zaměstnanci, kteří získali takovou slevu, se museli prokazovat příslušnými legitimacemi, které platily buď pro jednotlivé jízdy, nebo byly trvalé.

[PotPalo]

Zásielka "poste restarte".

[Valdano]

Už jsem to opravil. Ta chyba je i v té bakalářské práci. Já si jí při kopírování pro citaci nevšiml.

[keemo]

Zásielka "poste restarte".

to je tzv skodliva zasielka, restartuje postu

[Hubert_79]

Zásielka "poste restarte".

Když si posílali prachy romové občanského původu, tak to bylo "peníze ristorante"

[Celeron]

Huberte, nevzpomeneš, kdy počta zrušila možnost poslání kaček telegramem? V roce 1991 to ještě na Slovensko šlo, využil jsem toho když došly.

[Hubert_79]

Telegram je na smetišti dějin již pěkných pár let. Prachy se přes to neposílají dobře 15 let, pošty komunikují přímo mezi sebou.
Služba existuje dodnes, jmenuje se to Poštovní poukázka D.
Když to pošleš ne na adresu, ale "poste restante", tak to na té poště u adresáta je (obvykle, lhůta je následující pracovní den) ještě tentýž den. Samozřejmě, má-li ta pošta otevřeno.
Na Slovensko to ze zřejmých důvodů již nefunguje.

[Celeron]

Že už je telegram léta fuč, samozřejmně vím. Jen jsem si vzpomněl, jak to tenkrát bylo v době, co nebyly platební karty, mobily a kdy ti banka udělala účet jen pokud jsi předložil živnosťák.

[Hubert_79]

Pořád se to využívá, oblíbené je to mezi hnědočechy, lidmi s exekucemi, různými "podvodníčky" a podobně.